Zbyněk Mráček: K týmu se snažím mluvit v první osobě
Po pauze přinášíme druhou část rozhovoru se Zbyňkem Mráčkem. Dvaadvacetiletý univerzál toho zažil s klubem už hodně, vzestupy i pády. Aktuálně hraje za "B" tým mužů a zároveň je trenérem starších žáků, se kterými dobývá úspěchy. V první části rozhovoru jsme se věnovali jeho herním začátkům, dále jeho hráčským zkušenostem. Druhá část rozhovoru už je víc o trenéřině. Ale ne pouze o ní...
* Co ti minulá sezóna jako trenérovi dala?
"Neřekl bych, že mi dala něco konkrétního, to z určitých důvodů očekávám až od momentální sezony. Vnímám to spíše tak, že hráči nasbírali další cenné zkušenosti, radovali se z výher a já si mohl srovnat pokroky mezi jednotlivými sezonami."
* Nedávno jsi byl na školení trenérů. Jak jej hodnotíš? A v čem jsi třeba po něm změnil tréninkové jednotky?
"Licenci jsem si chtěl udělat už o hodně dříve, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Možná i proto, že jsem oficiálně působil jako vedoucí, což do zápisu o utkání stačilo (smích). Vnímám to každopádně jako fajn zkušenost, získal jsem přehled o nových cvičeních nebo o dalších způsobech, jak postavit trénink."
* Aktuálně máš za sebou jako kouč starších žáků šest zápasů. Tým se pohybuje v lepší půlce tabulky. jak zatím hodnotíš hru svého týmu?
"Pořád to své mouchy má a je na čem pracovat, ale jak už jsem říkal u jedné z předchozích otázek - celkově jsem spokojený. S týmem jsme přecházeli z ligy mladších žáků a hodně hráčů už s ligou starších zkušenosti z dřívějška mělo, takže to do začátku určitě taky pomohlo."
* Je nějaký zápas, na který rád vzpomínáš? Ať už jsi v něm byl trenérem nebo hráčem...
"Z hráčského hlediska by to mohl být třeba první zápas za muže, myslím, že to bylo proti Uničovu B v Přerově. Z trenérského se mi vybavují nejvíce asi úspěšné turnaje z minulé sezony."
* Máš jako trenér nějakou filosofii? Něco, na čem zakládáš své trénování?
"Je to spíš taková drobnost, ale nejčastěji se k týmu snažím mluvit v první osobě. Zkrátka "my musíme zlepšit tohle a tohle" nebo "my musíme více zabrat". Beru to tak, že jsem s týmem vždy za jedno."
* Jak zvládáš stres a shon během turnajů? Máš na to nějaký recept?
"Je fakt, že během turnajů mladších žáků jsem pociťoval více stresu než při turnajích starších žáků. Bylo to asi tím, že se hrálo více kratších zápasů s více soupeři - na každý zápas jsme se museli různě připravovat a pokud jsme se jednou za čas do tempa dostali až po deseti minutách, tak to bylo moc pozdě a zápas už mohl být ztracený. Nastavení turnajů na dva delší zápasy mi vyhovuje více a jako trenéra mě to i více baví, takže stres už tolik nepociťuju."
* Je nějaká vlastnost hráčů, které si jako trenér na hráčích ceníš nejvíc?
"Dopodrobna jsem nad tím nikdy nepřemýšlel, ale obecně mám u lidí rád sebereflexi. Takže když je někdo schopen uznat, že se třeba nezachoval nejlépe ke spoluhráči nebo se mu ve hře něco nedaří a klidně si i sám od sebe přijde pro radu, tak mi to vždy udělá velkou radost. Myslím si, že to nepomůže jen jemu samotnému, ale často i celému týmu."
* Co tě při trénování nejvíce posouvá dopředu a dále motivuje?
"Čas od času si se žáky sednu a zeptám se na jejich názor na daný trénink. Vyslechnu si co se jim líbilo a co je bavilo nebo třeba co by z jejich pohledu mohlo být trochu jinak. Do dalších tréninků tak mám feedback, od kterého se můžu odpíchnout. Řekl bych, že mě to posouvá a motivuje zároveň."
* Poslední věc: klub bude příští rok slavit 25 let. Co bys mu popřál do dalšího čtvrtstoletí?
"Popřál bych hlavně úspěšnou výchovu nové generace hráčů." (úsměv)