Vítězslav Krajča: Jsem moc rád, že si to zas můžu pinknout se super partou

Je to už hodně dlouho, co poprvé Vítězslav "Víťa" Krajča okusil florbalové kolbiště. Když se sportem před nějakými 17 lety začínal, Playmakeři ještě tehdy hráli druhou ligu a byli těsně před svým prvním historickým vrcholem. Roky míjeli, Víťa se stal velmi produktivním a platným. A pak přišel konec. Tento scénář se ještě jednou opakoval a vlastně se velmi podobal dění u některých současných Playmakerů. Poslední období v klubu trvá u Víti dodnes. Na tři roky si vyzkoušel roli hrajícího trenéra, kdy s nepočetným týmem nejprve dvakrát postoupil, následně se ale týmu nedařilo a Regionální ligu po roce zase opustil. V rozhovoru Víťa hovoří o své minulosti, svých dojmech z týmu nebo o tom, jak pro něj bylo či nebylo lehké trénovat.

* Jak vzpomínáš na své začátky s florbalem, co si z nich pamatuješ?

"Musím se vrátit více než 20 let zpátky, protože v té době už moji bratři hráli florbal. Doma jsem denně hrál s florbalkou a věšel ,,banány" do záclony, ale taky jsem pravidelně okusil bolest florbalovým míčkem (smích). Je radost mít dva bráchy o 10 let starší. S Vencou a dalšími jsme jako děti na Zrzáku hrávali pozemák za jakéhokoliv počasí a jednoho dne jsme si řekli, že začneme hrát florbal. Pamatuji si, jak jsme s Vencou sháněli hráče do týmu a zvonili na kamarády, ať jdou s námi hrát. Brali jsme všechny, vůbec nezaleželo jak na tom, kdo to je, prostě jsme chtěli hrát opravdové zápasy. Před první sezónou nás bylo asi 7+1 a kvůli věkovému rozptylu jsme museli přihlásit dorosteneckou kategorii i když půlka mohla hrát v té době za mladší žáky. (smích) Je neskutečné, kolik se nás z původní bandy stále potkává na hřišti – Venca, Peky, Brumla, Kalabis, Hrášek a další…"

* Hraješ útok. Uvažoval jsi i o jiných postech než o útočníkovi?

"Neuvažoval, vždycky jsem chtěl hrát v útoku."

* Jaké byly tvé největší (uveřejnitelné…) zážitky v mládeži?

"Těch zážitků je opravdu hodně, nejvíce si jich vybavuji mimo hřiště a jako klasicky klukoviny. Když mi bylo asi 10 let, tak Márty trénoval v té době ženský a já se jednou (kecám vícekrát) ,,nechtěně" zapomněl v šatně po tréninku. Seděl jsem v rohu a ani jsem nemukal, takový zážitek utkví v paměti (smích).  Pak jsou vzpomínky na společné cestování jedním autem v osmi lidech, srandičky ve vlaku, nebo objednávky v Mc typu "60 cheesburgerů" .. "prosím?" To jsou zážitky a hlášky na celý život a je jich mnohem víc. Taková ta klasická hláška od trenéra, kdo trefí tam toho borca má u mě chees." (smích)

* Proč ses později rozhodl s florbalem skončit? A z jakého důvodu ses později rozhodl k návratu?

"Měl jsem to jako na houpačce. Po poslední juniorské sezoně jsem měl jiné zájmy a parta se nám trochu rozpadla. V roce 2015 jsem se vrátil vrátil, ale jen na jednu sezónu i přesto, že mě to zase pohltilo, tak si tělo řeklo, že hrát nechce (vyhozené rameno, kotník a operace kolene) a opět jsem s florbalem skončil a neplánoval jsem už začít. Nebýt Maru, který v roce 2021 stále hrál a nějakou dobu mě přemlouval, tak už jsem se nikdy nevrátil. Teď jsem za to moc rád, že si to můžeme zase pinknout se super partou."

* Jaké pro tebe bylo poprvé hrát pravidelně za Áčko?

"Už odmala jsem chodil na časomíru na zápasy a obdivoval je, takže o pár let později si s některými pak zahrát bylo super, hlavně hrát v jednom týmu s bráchy je srdcovka. Co si ale pamatuji, tak jsem hrál v lajně se Zdenou a ten mi vždycky říkal "tady si stoupni a nic nedělej, pak to jenom pověsíš…" Dodnes to beru jako florbalový úspěch zahrát si 2. ligu v 18 letech."

* Jak bys nyní sám sebe popsal jako hráče? Co jsou tvé silné stránky a co tvé slabiny?

"Za svou silnou stránku považuju bojovnost, tvrdost a troufnu si říct, že mi jde buly. Za slabé stránky rozhodně přehled, já tam toho Vencu nikdy nevidím, vždycky jsem byl spíš sólista (smích). Ale popravdě teď největší slabinou bohužel bolesti kolen."

* V roce 2021 ses stal hrajícím trenérem. Bylo pro tebe těžké vžít se do této nové role?

"Vůbec ne, já se na tuhle výzvu nesmírně těšil."

* Na co ses soustředil při trénování, cos chtěl u týmu změnit, zlepšit? A povedlo se to?

"Už je to dávno, ale chtěl jsem zlepšit úroveň cvičení, aby co nejvíc odpovídala zápasovým situacím, potom střelbu z první a přechod do útoku."

* Během dvou let jsi dokázal vystoupat s týmem. Co k tomu podle tebe nejvíc přispělo?

"Určitě díku tomu, že se vrátilo pár hráčů a pak jsme hráli a stále hrajeme z 80% ve stejné partě a zároveň se z mladých pušek jako je Bukec, Majk, Damián a Zbyša stali v té době tahouni týmu."

* Bylo pro tebe těžké rozhodnout se, zda kývnout na posun do Regionální ligy?

"Bylo to týmové rozhodnutí, chtěli jsme to vyzkoušet hrát vyšší kategorii a tohohle rozhodnutí nelitujeme."

* Proč se tým v soutěži neudržel?

"Teď už se na to dívám(e) jinak. Ze 3. místa se nahoru prostě nechodí je to nezasloužené, takže přišlo probuzení. Sestavu jsme měli našlápnutou, ale bohužel nás v sezoně trápila zranění. Tři operace ramen klíčových hráčů a myslím, že jsme chytnuli silný ročník ligy. Jediný, co se nám v regionalce povedlo, tak neudělat ostudu v městském derby s SK K2."

* Jak zpětně hodnotíš rozhodnutí dál netrénovat a předat trénování Danovi Miczkovi?

"Už jsem neměl klukům co předávat a jsem moc rád, že to Dan vzal. Hlavně tomu dal zase týmovost, klid, nový náboj a srdíčko. Což jsme po pádu z Regionálky potřebovali."

* Jak bys zhodnotil nedávno uplynulou sezónu?

"O chlup nám utekla bedna, ale na pohodě to nic nezkazilo. Sezonu jsme zapili, jako kdybychom vyhráli extraligu. (smích)"

* Jaké jsou tvé plány dál?

"Mám v plánu se dále bavit florbalem a doufám, že se stejná parta sejdeme zase v září."

* Klub slaví 25 let existence. Co bys mu popřál k "narozeninám"?

"Přeji klubu, ať dalších 25 let roste, bez žádného škobrtnutí a dále rozvíjí mládež a splní se všechny nastavené cíle do budoucna klubu. V mládeži je spousta talentů, určitě je na čem stavět!!"