REPORTÁŽ: Z Vítkovic do Prostějova. Pavel Brus se na den stal trenérem Playmakerů

"Takovou účast jsme tu v sezóně ještě neměli," kroutí hlavou bek Filip Otys Otáhal při pohledu na tribunu. A má pravdu. V úterý večer je sice plná hráčů chystajících se na trénink. Tentokrát jich je ale mnohem víc než normálně. Důvod je nasnadě. "Ahoj, já jsem Pavel," třeseme si rukou na chodbě s nově příchozím, ale ne neznámým: na Hanou nakratičko přijel Pavel Brus. Pro ty kdo nezná, krátká vsuvka: velezkušený bývalý superligový obránce, reprezentant, několikanásobný mistr. A v současnosti? Trenér Vítkovi a asistent u repre…

Zpět ale k dění na reálce, kam Pavel v úterý zavítal. Jeho návštěva vyvolala zájem: celkem se ukázalo 25 Playmakerů o věkovém rozpětí 16 až 42 let. "Je to pro mě nezvyk mít na trénink takto věkově a snad se dá říct i výkonnostně rozmanitý tým," přiznal hráčům, kteří běžně hrají za A ale i C tým. Poté vysvětlil, na čem bude spolu s Danem Miczkem, trenérem Áčka, pracovat. "Dan mě poprosil o nějakou pomoc v přesilovkách a oslabeních. Nechám Dana rozdělit vás na pětku a čtyřku podle toho, jak standardně hrajete. Do toho vůbec nebudu sahat," ubezpečil. Zároveň dodal, že přišel s některými věcmi pomoct, dobře ale ví, že za jeden den nepřekope hru týmu.

Vysvětlil následně svůj pohled na přesilovku, na to, co ji rozhoduje, kdy je úspěšná. A kdy naopak hráči v oslabení dokáží s vysokou pravděpodobností odolat tlaku soupeře. "Tohle je dokázané statistikou, nejsou to žádné moje výmysly," sdělil hráčům. Ti se následně rozdělili na tři skupiny. Jedna šla na fyzickou přípravu, zdaleka na pouze na protažení. Tady už se makalo. Druhá skupinka šla do nahrávek. Zadovky, krosové nahrávky, loby. Vše povoleno. A třetí, ta dala nejvíce zabrat brankářům. Hráči si vyzkoušeli rychlé protiútoky, gólmani zas měli možnost čelit obrovskému množství střel. Základ? Velká koncentrace a schopnost rychle reagovat na změnu vývoje hry.

"Žiješ?" ptám se po chvíli Toma Cetkovského, gólmana a zároveň nejmladšího účastníka akce. "Ne" odpovídá, pomalu lape po dechu. Ale to vše s úsměvem: trénink mu dává zabrat, ale je vidět, že jej taky baví. Na náročnosti tréninku se ale shodne i s hráči v poli. "Chtělo by to defibrilátor," vypraví ze sebe Marťa Bouda. A následně se připojuje Čukyn se slovy, že "nebýt rozhýbání před herním cvičením, jsem mrtvý už teď". To vše už nějakých 15 minut po začátku tréninku. Ke konci cvičení, kdy už se pomalu všechny miniskupinky protočily, se ozve Pavel Brus. "Každý teď máte svoje jizvičky na starost. Do 20.10 máte čas na sebe". Bylo vidět, že zejména někteří jej potřebují.

Větší část tréninku pak patřila už zmíněné přesilovce. Pavel Brus vysvětloval svůj pohled, Dan doplňoval. Myšlenky někteří hráči opravdu ocenili. "…a pak to tam musí beci čistit. To se mi líbí taková filosofie," doplnil oba kouče Martin Bouda, který je známý i svou hrou do těla. Následně už ve velkém na branku pršely střely. Míček rychle měnil majitele, dostávalo se na dorážky. "Z tohoto padá na dorostu nejvíce branek," dozvídám se od Toma Cetkovského, který se dívá na několikanásobnou (úspěšnou) dorážku Míry Bukovana. Chvíli mi trvá, než pochopím jeho smutný výraz: ty dorážky jdou obvykle na jeho bránu.

Po hodině a půl je hotovo, nastává čas loučení a poděkování. Do těla si každopádně dali všichni, kdo v úterý na reálku za dvojicí Brus-Miczek zašla na trénink. Málokdo ale litoval. Někteří hráči si z florbalového večera odnesli nové poznatky, další pořádnou únavu. Našli se ale i tací, co odcházeli se silným zážitkem a fotkou s reprezentačním trenérem navrch.