Obdarovsný fanoušek s velkým F: Tohle jsem za celý život nezažil

TOP fanoušek? Jsou příznivci sportovních týmů, kteří si tohle označení rozhodně zaslouží. Mezi takové patří i Jan Běhal. Čerstvě pětasedmdesátiletý muž jezdí téměř pět let na zápasy žáků FBC Playmakers Prostějov. Nevynechal ani tuto sezónu, naopak: k utkáním žáků přidal i ta dorostenecká. A tak nebylo divu, že v týdnu, kdy slavil narozeniny, jej čekalo překvapení. Rodina Vodných mu připravila spolu s týmem během turnaje v Litovli dárky a sborové popřání k narozeninám. Dojatý fanoušek se následně stal hlavním hrdinou dne. Jak se vlastně k fandění dostal? Jak při pozorování z tribuny vidí tým Playmakerů? A co řekl k narozeninovému zážitku?

* Jak vzpomínáte na své fanouškovské začátky? Kdy jste začal s fanděním?

"Zamlada jsem měl permanentku na Sigmu a potom na hokej, zrovna když Olomouc ligu vyhrála. Vztah ke kolektivním hrám mám po otci. Pokud jde o Playmakery, začal jsem už u benjamínků. Ti hrávali na velké hale na třetinovém hřišti. Bylo to zhruba před čtyřmi, pěti lety. Vše se vztahuje k paní Vodné, spolupracoval jsem s ní ve Šternberku ve firmě. Odešla z té firmy a sehnala si práci ve Vrbátkách. Viděl jsem, že se tam občas objevila s dětmi, neměla nikoho na hlídání. A tak jsem tu a tam vypomáhal. Jednou tam byla Karolínka, jednou Michael… Začal jsem tam jezdit a my jsme se bavili, čemu by se mohl věnovat."

* Michael ale nezačal hned jako florbalista.

"To ne. Byla tam zmínka, že je sportovně nadaný: jako maličký začal cvičit balet, pak tanec. Otec mu později koupil bikeový kolo na jezdění po vlnách a zatáčkách. Zkoušeli to, byli v Prostějově, ale nějak ho to neoslovilo. Pak byla pauza pár měsíců, potom jsme se bavili, že by zkusila koupit florbalku… Ho to nadchlo a pak jsem měl volno, a hráli tuším v Uničově, tak si říkám, že se půjdu podívat. A viděl jsem, že co se týká pohybu, zrychlení, to byla úplná raketa. Od té doby jezdívám pravidelně koukat na něj a na celý tým. Kromě fandění mám ale i jiné zábavy, jezdím na kole, v zimě lyžuji a pravidelně plavu. Ale přes víkend chodím na florbal. Občas jsem vypomohl třeba s odvozy, když to byly kratší vzdálenosti. Mimo Hranic a Lipníku nebo Jeseníku jsem absolvoval snad všechny haly."

* To nemůžou říct snad ani všichni hráči…

"To je někdy trest, že rodiče je nevedou k základní věci. A tou je zodpovědnost. Jsem v kolektivu, tak hraji na kolektiv, nejen na sebe. Celkově to ale půlka dětí asi neví."

* Jaký největší zážitek si během svého objíždění turnajů vybavíte?

"Zážitek začíná tím, když Míša dá víc jak tři góly. To se stalo čtyřikrát, pětkrát. V ten moment mám velkou radost. A vím, že on taky. Když na podzim nastoupil jako kapitán, tak jsem koukal a říkám mu "Co to máš za pásku?" "No kapitána…" povídá. To byl plusový postřeh toho, že vyrostl, bere to zodpovědně, trénuje i s muži asi rok. Výhodou je, že půlka týmu chodí spolu do třídy. A jsou sehraní, i mimo florbal. Je na něm pak vidět, že do toho dává všechno a hraje nadoraz."

* Jak se z vašeho pohledu proměnil za ty roky tým Playmakerů?

"No, třeba ta holčina od Slamencových začala už v benjamíncích. Ze začátku mi připadala, že se trochu bojí, aby někomu neublížila. Časem se ale do toho dostala a s Michaelem patří k nejlepším v týmu. Líbí se mi i hra jejího bratra a je tam i další hráč nebo dva, co vyčnívají."

* A pokud se přesuneme k týmovému pojetí?

"U týmu hra spočívá v sehranosti, když je hráč mimo balonek, musí si hledat volné prostory. A ti, co mají balonek, musí vědět, že ti druzí to dělají. A víceméně, se zavřenýma očima by měl trefit florbalku spoluhráče. Podle mě je ještě rezerva v souhře, kdežto některé mančafty jako Hranice, tam ta souhra je lepší. Tam už při zisku balonku ví, kam to budou posílat. V tom je ta rychlost a operativnost. A pak střelba na branku, to je svízel. Souhra se zlepšila, ale ta střelba… Michael má asi dva roky branku v kuchyni a trefuje místo s tolerancí pár centimetrů. Jedna věc je natrénovat to v klidu, jiná věc je v zápasovém tempu a pod tlakem to dělat. Trénink má kolik? Hodinu a půl? Klidně bych půl hodiny věnoval střelbě…" (úsměv)

* Samozřejmě mě zajímá, jestli jste dopředu věděl nebo aspoň tušil, že v Litovli dostanete nějaké dárky? A že vám tým popřeje?

"Vůbec jsem nic nevěděl, byl jsem v šoku. Pane Sobecký, to jsem nikdy nezažil. My jsme nikdy vůbec neoslavovali narozeniny. Potřáslo se rukou a tím veškerá oslava skončila. Jediná, co byla mega oslava, otec s Matkou oslavili 50 let svatby. Ale neslavil se silvestr, otec na to nebyl. A když jsem měl slavit 75, byl covid na špičce, takže neproběhlo nic. Vůbec jsem to tedy netušil. A pak jste se tam shromáždili. A paní Vodná po nějakém gestu mě vybídla, abych šel na hřiště. "Kam bych měl chodit?" A pak říkám pane bože, teď ty dárky… Byl jsem z toho úplně hotový. Vystoupili jsme z haly, musel jsem se kousat do rtu, jestli se mi to zdá, je to sen nebo co se děje. Podařilo se vám to ututlat, zorganizovat i vaší snahou. Pro mě je to super zážitek, který jsem za celý život ještě nezažil…"