Miroslav Vatter: S týmem jsem spokojený, máme skvělou kabinu

* Jak vzpomínáš na své florbalové začátky?

"Vzpomínám na ně v tom nejlepším, ale až tady v Playmakers. Ta radost z toho, že jsem se vůbec poprvé dostal na soupisku nejde popsat a ještě s tak skvělou partou, která mi hodně pomohla v začátcích chytání, kdy jsem zažíval i pocity, že na to nemám. Prostě jsem měl konečně pocit, že někam sportovně zapadám a že můžu něco dokázat."

* Byl florbal vždy tvou první volbou?

"Upřímně jsem nejdřív měl v plánu hrát hokej, ale v mém věku 12 let a výš to už bylo takřka nemyslitelné. Hodně často jsme ale hrávali florbal ve škole a tam mě to chytlo, proto mi strejda doporučil tým Playmakers, ať to zkusím. Jelikož ještě v té době nebyl dorost Playmakerů, tak jsem to zkoušel ještě v týmu rivalů avšak musím říct naštěstí neúspěšně."

* Chtěl jsi jít hned od začátku do brány?

"Normálně jsem začínal jako křídlo v útoku. S vidinou, že budu chytat jsem šel právě do Playmakers. Viděl jsem to jako směr kam chci aby se moje florbalová kariéra ubírala když už bych se dostal do nějakého týmu a baví mě to doteď víc jak v poli. A ještě k tomu nemusím tolik běhat."
  
* V prvních letech jsi se výrazně zlepšil. souvisí to i s tím, že sis přidával tréninky navrch? 

"Tak souviselo to nejen s tou porcí tréninků, na které jsem za ten čas chodil, ale i s těmi zápasy, kde na mě šla spousta střel. Mám už od začátku rád, když se v brance nenudím, a na tom začátku jsem se takhle alespoň rozchytal. Hodně mi taky dali spoluhráči z áčka, kteří mě naučili základy a i když to bylo fakt těžké ze začátku, tak tím zápalem střídaným s neúspěchy jsem se v podstatě dostal tam, kde jsem teď."

* Jak zpětně hodnotíš první možnost zachytat si za Áčko?

"Byl to pro mě určitě zásadní kariérní zlom. Bral jsem to jako příležitost se ukázat, posbírat zkušenosti, byl to přece přechod mezi mládeží a muži. Ale jinak jsem to bral jako každý jiný zápas, kde chci podat maximální výkon a pomoct týmu vyhrát, nervozita trochu byla samozřejmě."
 
* Později  jsi od Playmakerů odešel, co tě  k tomu vedlo? 

"Tehdy jsem nedokázal věci řešit v pohodě a bylo to všechno takové unáhlené. Konkrétně v tom byly neshody v kabině, ale nemá cenu to rozebírat dál. Tato etapa je za mnou a věřím, že i za mými spoluhráči a jedeme nanovo, ještě lépe."

* Jak zpětně hodnotíš štace v Olomouci a Brně?

"Obě štace mi daly hodně, jak pozitivní tak negativní věci.Pozitivní jsou noví přátelé nebo všeobecné zkušenosti s jejich tréninkovými metodami či jiná liga. V Brně jsem byl ovšem krátce, asi půl roku. Důvod byl prostý: dojíždění Člověku už se pak moc nechtělo trávit půl dne na cestě a přijíždět pozdě domů. I tak jsem si ale mohl zatrénovat s mužstvem z 1.ligy a zkusit si Jihomoravskou ligu mužů za béčko. No a v Olomouci jsem to už znal, mám tam dobré vzpomínky."

* Proč ses později rozhodl pro návrat do Prostějova?

"Skloubit moji práci na směny s florbalem už prostě nešlo úplně tak, jak bych chtěl ani v Olomouci. Proto jsem měl tak asi půlroční pauzu od soutěžního florbalu kromě občasného mini florbalu v Čelechovicích. Zjistil jsem během toho, že mi soutěžní florbal chybí a tak když mi Bukec jednou povídal, že Playmakerovské áčko hledá gólmana, hned jsem věděl, že chci zase domů."

* S týmem ses tehdy v úplně dobrém nerozloučil. Byl pro tebe proto návrat těžký?

"Určitě to pro mě těžší bylo. Jistota, že mě klub a spoluhráči přijmou zase zpátky po takovém odchodu, tam nebyla. Každopádně jsem rád, že mi klub dal druhou šanci a mohu být součástí jeho další historie."

* Jak hodnotíš svou první sezónu po návratu?

"Přišel jsem asi ve druhé půlce sezóny, takže zápasů jsem zas tolik neměl. Musím ale říct, že z mého pohledu celkem úspěšná, až na umístění v tabulce, které určitě zamrzelo. Hlavně jsem se dokázal adaptovat a i když jsem delší dobu nechytal, tak jsem i dokázal za pomoci spoluhráčů pár bodů do tabulky nahrát."

 * Áčku se zatím z mužských týmů daří nejhůř. Čím myslis, že to je?

"Jsme teprve na začátku sezóny. Ano nějaké ztráty tam byly, ale je to o té sehranosti, týmové hře a řešení některých situací. Jsem zastáncem toho, že by každý hráč měl nechat všechno jak v zápase, tak i na tréninku, pak to má nějaký posun vpřed. To můžeme vidět třeba u našeho béčka. Když budeme hrát jako tým a pořádně potrénujeme to, v čem se nedaří, tak se určitě dostaví i konzistentní výsledky. Kvalitní hráče na to máme a jak se říká zajíci se počítají až po honu."
 
 * V čem ses za poslední roky posunul?

"V oblasti života chci určitě vypíchnout to, že jsem šťastně ženatý a to mi i zásadně pomohlo po psychické stránce, kdy jsem teď mnohem klidnější a dokážu věci řešit víc dospěle než předtím, což vlastně souvisí právě s florbalem. Jinak vnímám svůj posun v každém tréninku nebo zápase, který jsem do této doby absolvoval, všechno mě tak nějak posouvá kupředu, i to špatné."

* Co bys naopak rád u sebe a u týmu do budoucna změnil? 

"U sebe bych byl nejradši kdybych víc trénoval s týmem, ale zatím to s mou dosavadní prací bohužel není možné. S týmem jsem spokojený, máme skvělou kabinu. Možná bych tak trochu změnil jen přístup k tréninkům a zápasům, určitě nejsem jediný kdo chce vyhrávat, musí se na tom hřišti prostě nechat všechno a vždy jít do všeho naplno."