Miroslav Bukovan: Nejvíce mě nakopává, že můžu něco předat nové generaci

S florbalem začínal Miroslav Bukovan kdysi v SK K2 Prostějov. Drtivou většinu své dosavadní kariéry však odehrál za Playmakery. A kariéry dosud úspěšné: jako hráč byl nejen u obnovení mládeže, ale také velmi pomohl k dvojnásobnému postupu mužského Áčka. Jeho hráčem je dosud a ve 23 letech jej nejlepší florbalová léta teprve mohou čekat. V rozhovoru jsme se ale nevěnovali pouze hraní ale také trénování, ke kterému se Míra nedávno vrátil.

* U Playmakerů jsi sedm let. Jak vzpomínáš na své začátky v klubu? 

"Už to nějaký pátek bude, co u Playmakerů jsem, to je pravda... Na své začátky vzpomínám hodně rád, legendární můj první gól, první výhra, ale hlavně i parta, se kterou jsem začínal hrát. S florbalem jsem samozřejmě začal v DDM v kroužku u Milana Faska Hnízdila, který mi ukázal, jaká sranda u florbalu může být. Pak jsem samozřejmě potkal Zbyňu Mráčka, který mi řekl, jestli si nechci jít zahrát za klub. A tak jsem šel."

* Co ti dala první léta, kdy se dorostu, potažmo juniorům vůbec nedařilo? 

"Začátky byly takový, jak by se dalo očekávat, když zakládáš nový klub s novými hráči. Takže seznamování s kolegy, hledání kamarádů, snažení se na trénincích, boj o sestavu a samozřejmě snaha být dobrým hráčem týmu. Tak i samozřejmě vypadaly výsledky prvních zápasů, kdy si vzpomínám že jsme dostali latu od Olomouce 17:0 a od Mohelnice 16:0. Postupem času, tréninku, hraní a práce s trenéry jsme se dočkali ke konci sezóny výhry nad Šumperkem 5:3 a tyto chvíle si pamatuji dodnes."

* Jak snadný pro tebe byl přechod mezi muže? 

"No začal jsem takhle chodit na 4 až 5 tréninků týdně. Kdyby byl čas, tak bych se k tomu i vrátil. (smích)  Ne, samozřejmě to byl pro mě těžký úkol. Chtěl jsem se dostat mezi muže a hrát s nimi už jako junior, a to se také povedlo, když jsem nastupoval pravidelně za juniory, muže B a muže A. A jak jsem toho docílil? Chození na tréninky, příprava, bojovnost a hlavně práce na tréninku na 110%. Junioři měli svoje tréninky takže tam se jela kondice, základní cvičení, učení se novým věcem. Muži B měli tréninky o něco těžší v tom, že byly jinak uspořádaná cvičení a pak hra a samotnou hru jsem si vždy šetřil na hrací trénink, který tehdy probíhal proti Kostelci v jejich hale. Tyto faktory mě posunuly tak, že jsem mohl pravidelně nastupovat za tři týmy současně a moc rád na to vzpomínám."

* Je nějaký trenér nebo hráč, co ti dal ve florbale opravdu nejvíc, co tě nejvíc posunul? 

"To je těžká otázka a odpovím jednoduše: každý trenér, co jsem měl, mi dal něco a jelikož mám rád upřímnost, rád bych u každého zmínil něco. Radim Zbránek byl zaměřený na kondici, přípravu fyzické části hry. Ondra Vejba Vybíral na motivaci a začátky hracího systému. Michal Sobecký usiloval o kamarádství v týmu, řešení nenadálých situací na hřišti, obětavosti a vzájemné pomoci na hřišti. No a pomáhal se střelou příklepem (smích). Dalším mým trenérem byl Lukáš Brumlík. Ten mi dal zase lekci z hracího systému a soustředění na zápas. Dokázal uklidnit tým a hodně poradit.  Pokud jde o Milana Hnízdila, tak s Fasou jsme vždy byli sehraní a po jeho boku se mi vždy dobře hrálo. Byla vždy sranda, učil mě střelu švihem a z vytočení. Potom jsem jako trenéra zažil Hanziho (Petr Heinisch, pozn. red.). S tím to bylo hlavně o srandě, bojovnosti a hře s hokejovým nádechem. Poslední mí dva trenéři byli Víťa Krajča a pak současný Dan Miczek. Víťa si zakládal na systému, bojovnosti, produktivitě a připravenosti na zápas. Důležitá byla i pomoc ve chvíli, kdy na hřišti něco nešlo. Pokud jde o současného trenéra, měli jsme zatím dva nepovedené turnaje a hledáme se, ale učí nás přechod do útočného pásma, lepší nahrávky a zpracování míčků, přesilovky. Zatím se každý hledáme, ale pevně věřím, že brzy najedeme na vítěznou vlnu."

* V roce 2021 jsi byl poprvé trenérem, nyní se k trénování vracíš: co tě motivovalo ke comebacku?

"S trénováním už jsme vypomáhal dříve, kdy mě to hodně bavilo. S tím souviselo i to, že jsem se stal rozhodčím a také pískal. S trénováním jsem myslím skončil, jak jsme vedl juniory, protože tam jsem si sáhl trošku na svoje dno a pochopil jsem, že nemůžu být trenérem svých vrstevníků natož se s nimi rozkamarádit se. Ke comebacku mě jednoznačně vedla mládež. A popravdě věta od jednoho tehdejšího mladšího žáka: ,,Ty jsi ten Mira, co dává hodně gólů, že?" mě hodně povzbudila. Nejvíce mě nakopává, že mohu něco předat nové generaci a učit děti florbalu, tak, jak ten sport vnímám."

*  Jak zatím hodnotíš působení u mladších žáků? Překvapili tě něčím? 

"Na začátku jsme si řekli, že to bude slabší ročník v kombinaci s elévy ale opak je pravdou. Pro tuto sezónu si troufám říct, že mám hodně solidní, kvalitní, super tým žáků, se kterými, pokud budu mít nastavené takové tempo, jak s nimi pracuji, se dočkáme slibných úspěchů. Na začátku jsme si museli dát nějaká pravidla, aby vše fungovalo tak jak má, a potvrdila se mi má teorie, že když se to tak nastaví a dodržuje, jde to pak i vidět. Tréninky odmakané na 100%, docházka slušná, hra solidní, poslouchání trenéra známka "dobrý" a respektování za 1. S týmem se dá hodně pracovat a je to znát na turnajích, které už proběhly. Troufám si říct, že jsme odehráli vždy velice vyrovnané zápasy a po dvou turnajích máme krásnou remízu a nejtěžší prohru 1:0 se Šternberkem, kde jsme rozhodně byli lepším týmem."

Pokračování chystáme...