Michal Sobecký: Florbal a Playmakeři? Pro mě srdeční záležitost

• Jak ses vůbec dostal k florbalu?

"Poprvé jsem si jej vyzkoušel už na základce, bude to nějakých 25 let zpátky. Tehdy jsme hrávali v tělocviku s takovými plastovými florbalkami, nezahnutými, vzpomínám, že byly žluté a červené. Byla to spíš plácaná než florbal, ale tak se tehdy začínalo. Na gymnáziu jsem se po pauze k florbalu vrátil, tuším v tercii nebo kvartě. Chodili jsme jednou, později dvakrát týdně hrát do menších tělocvičen v Prostějově. A začali jsme se školou obrážet turnaje, kde jsme ale obvykle prohrávali."

• Pamatuješ si ještě na svůj úplně první zápas?

"Úplně první zápas jako takový ne. Nejspíš proběhl na turnaji církevních gymnázií v Ostravě-Dubině. První soutěžní zápas si matně pamatuji. Byl za SK K2 Prostějov, odehrával se v Kostelci na Hané. Už nevím, proti komu se hrálo, jen že to bylo v juniorce. Dostali jsme tehdy na zadek. Ale moc jsem toho nenahrál. Pamatuji si, že jsem se tehdy urazil, že jsem i přes nízký počet hráčů v týmu téměř nehrál. Zpětně si říkám, že při mé tehdejší úrovni hry se tomu zas tolik nedivím."

• Dřív jsi hrával za SK K2, jak na tohle období vzpomínáš?

"Ne úplně rád. Když jsem to zkoušel poprvé, úplně mi nesedl kolektiv. Napodruhé to bylo o něco lepší. Pamatuji si na náročnou letní přípravu i tréninky pozdě večer. Dlouhodobě jsem ale nebyl v oddíle příliš spokojený a myslím, že to bylo oboustranné. Také napodruhé jsem tedy brzy skončil."

• Co tě přimělo přestoupit do playmakers?

"Z Eskáčka jsem hned k Playmakers nepřestoupil. Krátce jsem trénoval maličký oddíl v Čechách pod Kosířem, který fungoval dva roky. Následně jsem chvíli pobyl v Kostelci. Až poté jsem přešel k Playmakerům. Bylo to z více důvodů: Do eskáčka jsem se vracet nechtěl, neměl jsem k tomu jednoduše důvod. V Kostelci jsme si trochu vjeli do vlasů, i když aspoň s tehdejšími aktéry máme zas normální vztahy. A chtěl jsem hrát dál. Dá se tedy říct, že jsme na sebe tak nějak zbyli. Rozhovor s Hrubcem, který měl vzal do tehdejšího Béčka pak v podstatě převrátil můj život naruby."

• Hraješ za tým C, jaká je tam parta a atmosféra?

"Parta je vcelku dobrá, není tam nikdo, kdo by ji svým chováním vyloženě kazil. Kluci jsou v pohodě. Byla by ale ještě lepší, kdybychom se víc potkávali na trénincích. Následně by byly i lepší výsledky, což také souvisí s atmosférou. Ta byla po některých turnajích v šatně napjatá a bouřlivá. Doufám, že příští sezóna bude každopádně lepší – i po stránce atmosféry."

• Zahrál sis někdy i za Áčko? A pokud ano, jaký to byl pocit nastoupit v dresu A týmu?

"Zahrál jsem si nějakých 10 zápasů, je to už tak šest, sedm let zpátky. Tehdy chyběli obránci. Áčko hrálo v té době Olomouckou ligu mužů a bylo to poté, kdy nám řada matadorů buď úplně skončila nebo odešla do Eskáčka, tým šel navíc dobrovolně o ligu níž. Situace tedy nebyla nijak jednoduchá. Jak jsem už zmínil, odehrál jsem deset zápasů, v Litovli si připsal i jednu asistenci Čukynovi. Každou vteřinu jsem si užíval a jsem rád, že jsem aspoň trochu mohl týmu pomoct. Šance na to zahrát si v Áčku jsem si nesmírně vážil."

• Co pro tebe osobně znamená možnost oblékat dres prostějovských playmakers?

"Určitou hrdost, protože já osobně jsem hrdý, že můžu za Playmakery hrát. Florbal a Playmakeři jsou pro mě dávno víc než koníčkem, je to pro mě srdeční záležitost. A i když nejsem žádný talent, odehrál jsem velkou část kariéry právě za tento klub, čehož si vážím. Přesněji řečeno asi tak o 150 zápasů víc, než mi bylo některými skeptiky kdysi věštěno… S přibývajícími roky, kily, a naopak ubývající rychlostí si ale cením každé vteřinky na hřišti o to víc. Jednoduše nevíte, která bude ta poslední."

• Momentálně jsi i sekretářem klubu, co všechno tahle role obnáší?

"Sekretářem jsem už devátý rok a musím říct, že ta role se změnila. Dřív bylo období, kdy jsem kolem klubu dělal všechno. A bylo to šílené, nechápu, jak jsem v té době zvládal práci, brigádu a měl ještě k tomu i osobní život – čímž děkuji všem svým blízkým, vím, že doteď to se mnou není úplně jednoduché, už jen skrz ten čas věnovaný oddílu. Dnes je nicméně situace lepší: podařilo se některé činnosti v klubu rozdělit a přeuspořádat tak, abychom fungovali efektivněji a zároveň to bylo zvládnutelné. Jako sekretář každopádně řeším přihlášky do soutěží, hráčské registrace, komunikaci s jinými oddíly a s Českém florbalem, dále řeším termíny školení, termíny na halách, veškeré papírování, žádosti o dotace a také finance oddílu. Svolávám také členské schůze a už tradičně vedu jejich průběh. K tomu se snažím rovněž dělat i něco ve stylu náboráře."

• Baví tě víc hrát, trénovat nebo starat se o chod klubu jako sekretář?

"Asi bych měl říct, že mě baví všechno, protože pokud by nebavilo, nemohl bych to dělat. Mám ale různá období: jednu dobu mě víc baví hraní, jindy trénování nebo organizování činnosti oddílu. Aktuálně jsem v období, kdy vlastní hraní mám až na třetím místě."

• Jaké jsou největší výzvy, které klub momentálně řeší?

"Rozhodně zajímavá otázka. Výzev je jako obvykle dost. Tradičně to bývají finance, letos se ale podařilo nezvykle rychle naplnit rozpočet a troufám si říct, že do nejbližší doby nám v této otázce odpadly starosti. Mezi výzvy tak řadím shánění rozhodčích, také nových hráčů a problematické bývá domlouvání turnajových hal na sezónu: termín 20. července, do kdy se mají termíny posílat, je dost šibeniční. Navíc, řada hal mívá narváno. Největší výzvou ale trvale je udržení hráčů u florbalu, jejich zlepšování, motivace a to, aby je florbal bavil."

• V současné sezóně jsi trénoval starší žáky, co tě k tomu vedlo?

"Tu partu už znám, a i když jsem z nich předčasně zešedivěl a časem nejspíš i zplešatím, mám ty kluky a holky rád, rád je vídám, rád je trénuji, baví mě s nimi trávit čas. Velkým bonusem je spolupráce se Zbyňou Mráčkem, s nímž trénujeme pátou sezónu. Moc si ho vážím, jako člověka a jako trenéra i hráče. Spolu jsme toho jako tým už hodně zažili, a i když jsou někteří hráči divocí a obvykle je nejen vidět ale i slyšet, že se blíží Playmakeři, stále si zápasy a tréninky s týmem užívám."

• Nedávno jsi zrovna s touto kategorii byl na turnaji v Brně, jak vůbec vznikla jet na tento turnaj, a jaké byli očekávání ?

"Už loni jsme se Zbyňou uvažovali, že bychom na nějaký turnaj zajeli. Chtěli jsme pro hráče něco navíc. Brali jsme to také jako možnost poznat nové prostředí, nové týmy, měli jsme to jako výzvu. Bohužel, loni to neklaplo: uvažovali jsme o Ostravě i Brnu, nakonec nám do toho ale hodil vidle školní rok, respektive nějaké akce na školách a související omluvenky. Letos už jsme byli pevně rozhodnutí někam vyrazit a naštěstí to vyšlo. Pokud jde o očekávání, nebyla velká. Předně jsme si nechtěli udělat ostudu ale naopak zabojovat, sehrát co nejvyrovnanější zápasy a uhrát i nějaké body. A samozřejmě, užít si to."

• Jak sis to vlastně se staršími žáky užil v Brně?

"Bylo to skvělé ale ještě teď cítím nedostatek spánku… Sešla se dobrá parta a zejména v zápasech se Všestary a Čelákovicemi se ukázala její síla. Mrzí mě akorát poslední zápas, a to nejen po výsledkové stránce… Jinak akce byla povedená. Rád na ni budu vzpomínat: ať už na jednotlivá utkání, blázinec na ubytování nebo už legendární jízdy městskou hromadkou."

• Je něco, co tě práce s mládeží naučila?

"Trpělivosti, také tomu, že křik obvykle nikam nevede. Myslím, že mě naučila také trochu více naslouchat, mluvit o problémech a řešit je: trenér zdaleka není jen trenér, ale také místy psycholog, mediátor, policista nebo soudce… Stejně tak mě naučila tomu, že i z původně slabšího hráče a sportovce, který zdánlivě nemusí mít velkou budoucnost, se může stát, když ne hvězda, tak určitě velmi platný hráč. Práce s mládeží je pak na dlouhou trať. A stále je, co se učit, což platí v tom vztahu oboustranně."

• Máš v týmu nějaké mladé talenty, o kterých si myslíš, že to můžou dotáhnout vysoko?

"Mám to štěstí, že tým starších žáků z nedávno skončené sezóny je plný velmi nadějných hráčů. Nemluvil bych ovšem jen o talentu, tomu se někdy přikládá zbytečně velká váha. Ale jsou tam talentovaní hráči, dříči, srdcaři. Celkově bych řekl, že jsou tam šikovní a nadějní hráči a pokud s florbalem neskončí, a naopak ho budou mít rádi, budou z nich v pár letech skutečně vynikající florbalisti. A jsem moc rád, že k tomu můžeme se Zbyňou přispět."

• Jak se podle tebe změnil florbal od doby, co jsi začínal?

"Řekl bych, že je rychlejší, přesnější, jaksi sotisfikovanější. Dřív mi přišlo, že aspoň na nižší úrovni platila pomalu taktika "dlouhý balóny a trefovat zařízení". Samozřejmě přeháním, ale dnes jsou týmy celkově lépe připravené. A jakýkoli tým, který by se přihlásil nově do soutěže, to má nebo bude mít hodně těžké: pokud jej netvoří hráči, kteří už mají zkušenosti a určitou kvalitu. Zároveň bych řekl, že se zvýšila kvalita soutěží. Příklad? V Olomouckém přeboru i soutěži mužů nyní hraje řada hráčů, kteří ještě nedávno váleli v Regionu nebo i v Divizi. Tím roste úroveň hry i tlak na hráče, aby si "mákli". Dále bych řekl, že se florbal změnil i tím, že je mnohem známějším sportem, než před těmi řekněme 15 nebo 20 lety."

• Máš nějaký nejvtipnější nebo nejšílenější zážitek z florbalu?

"Jelikož mám kolem sebe lidi jako jsou třeba Fasek, Brumla ale také řada mládežníků, zážitků je spousta. Za nejvtipnější považuji Vojtu Němce, jak nalitý volal ještě nalitějšímu spoluhráči, zda jede na turnaj. Dodnes nevím, jakým jazykem to mluvil. Na to, jak jsme u Hané chvíli před odjezdem na turnaj na Vojtu hleděli, jen tak nezapomenu, i když už je to pěkných pár let zpátky. Totéž ale platí i o Marovi Smutném, který si pár měsíců zpátky spletl spoj. A místo na Vrbátky jel směr Nezamyslice. To překvapení, že jsme jej potkali capkat večer směl hala a ještě větší, že jsme se v šesti nějak narvali do auta, to je taky těžko zapomenutelné… Nejšílenějším zážitkem pak bylo přespávání v pardubické sokolovně během turnaje Junior Sokol cup s mladšími žáky. Ten kravál od našich andílků musel být tehdy slyšet na míle daleko."

• Kdo tě nejvíc motivoval nebo inspiroval během tvojí florbalové kariéry?

"Asi Martin Bouda. Zažil jsem ho jako trenéra jen krátce. Ale dokázal mě motivovat ke postupnému zlepšování, umí dát dobré rady. A má potřebnou trpělivost, autoritu a zároveň je důsledný. Doufám, že se ještě časem k trénování vrátí. Jako trenér mě dále inspiroval můj kolega Zbyňa Mráček. V některých směrech se od něj mám co učit. Po hráčské stránce nevím, tam asi nedovedu vyjmenovat jednoho nebo dva hráče… Vždy jsem ale obdivoval univerzály, kteří dokážou zahrát skvěle na jakékoli pozici."

• Jak se ti daří skloubit roli hráče, trenéra i sekretáře? Máš vůbec někdy čas odpočívat?

"No těžko, i když líp než dřív. Mám jinak nastavené priority, než jsem měl. Pokud se mi kryje turnaj hráčský a trenérský, jedu jako trenér. Rovněž si striktně neplánuji dovolené podle sezóny, se snoubenkou jsme si naopak zvykli jezdit v průběhu sezóny aspoň na jednu dovolenou – úplně odříznutý od klubového dění ale samozřejmě nejsem. Nejvíce času mi každopádně zabere sekretářování. Zvykl jsem si ale dělat hodně práce krátce po návratu z práce nebo někdy po desáté večer, a snažím se být co nejefektivnější. Hůř spím, takže mám na tyto věci o to víc času. A přes den se snažím trávit čas i jinak než florbalem. Odpočinku i tak občas není moc. O to víc si jej ale užívám."

• A nakonec, jaké máš osobní cíle do další sezóny, ať už jako hráč, trenér nebo sekretář?

"Je to pro mě možná poslední sezóna nebo poslední sezóna před nějakou pauzou od hraní, takže bych ji rád odehrál co nejlépe. Osobní cíl? Dostat se na 10 bodů, výrazně pomoct spoluhráčům a s Céčkem se odlepit od posledního místa. To třetí beru jako nejdůležitější. Jako trenér bych rád zopakoval 3. místo ze sezóny mladších žáků před rokem i když vím, že to bude hodně těžké, a dále pozměnil náplň mých tréninků. A zároveň bych rád přivedl zpět (nebo nově k florbalu) několik lidí. U sekretářování jsem si za cíl dal zvýšit efektivitu naší organizace a odbourat chaos, který občas provázel některé domácí turnaje.

Na závěr bych rád poděkoval v Hrubcovi, který mě kdysi vzal k Playmakerům a dal mi na úvod potřebnou důvěru. Dále pak zejména lidem jako jsou Fasek, Brumla, Zbyňa, Šubi, Dan, Bukec, Sméky, Otys a Kubovi s Pavlem, vedoucím kroužku, a dalším, kteří v oddíle působí, mají Playmakers rádi a dělají pro ně něco navíc. Poděkování také všem spoluhráčům, mladým i starším, a svěřencům za to, že mě florbal i po letech baví a můžeme si jej užívat společně. A těším se na další sezónu, kdy společně budeme dál pracovat na tom, aby FBC Playmakers Prostějov byli co nejúspěšnějším oddílem a jeho hráči co nejlepší a zároveň co nejspokojenější sportovci."

Autor: Tadeáš Šebesta