Michal Kopečný: První vychytaná výhra? Šampaňským jsem nebouchal

Přišel, viděl a rozchytal se k velice dobrým výkonům. Tak by se v krátkosti dal napsat příběh Michala Kopečného. Míša, teprve osmnáctiletý brankář, přišel k Playmakerům teprve dva roky nazpět. A i když dělal na podzim 2023 teprve své první florbalové krůčky, záhy se dostal do ostrého zápasů. A brzy do dalších. Dnes je z tehdy debutujícího brankáře pravidelný účastník turnajů, v aktuální sezóně navíc také jeden z brankářů "B" týmu. Co jej přivedlo k florbalu? Jak zatím brankářování u Playmakerů hodnotí? A jak vzpomíná na první úspěchy? Nejen na tyto otázky najdete odpovědi v řádcích níže.

* Jak ses dostal k florbalu, čím tě sport zaujal?

"Už od mala jsem si s tátou jen tak "pinkal" na zahradě nebo na různých venkovních hřištích, ale ten pravý okamžik přišel až na gymnáziu, hned v prvním ročníku. Naše škola každoročně pořádá velikonoční florbalový turnaj, kde se mezi sebou utkají všechny třídy gymnázia, teda až na maturitní ročníky. Takže abych to řekl jednoduše, k florbalu jsem se dostal díky střední škole. A taky díky nejlepšímu kamarádovi a našemu bývalému hráči, Jeňovi Šilhánkovi, který mě s klubem obeznámil. Popravdě, čím mě sport zaujal si ani já sám nedokážu nijak vysvětlit. Prostě tak samo od doby, co jsem vlezl do branky, mě to začalo bavit, a nakonec jsem se k tomu uchýlil kompetitivně."

* Chtěl jsi vždycky být brankářem?

"Dobrá otázka. A odpověď je přesto jednoduchá – ne, nechtěl, a upřímně jsem ani netoužil po tom, hrát florbal jako takový. Vysvětlení? Musím zde opět navázat na florbalový turnaj na naší škole, protože to, že vůbec hraji florbal, je jedna velká šťastná náhoda. Jak jsem zmiňoval školní turnaj, tak právě na ten jsme trénovali v hodinách tělocviku. A jelikož nikdo nechtěl hrát na pozici brankáře, z hodiny na hodinu jsme se střídali s různými spolužáky, které buď nebavilo hrát v poli, nebo které florbal nebavil celkově a nejradši by ho vůbec nehráli. No a tak jsem se k tomu jednou odhodlal i já. Jediné, co mi z těch 45ti minut utkvělo v hlavě, bylo mé "neskutečné" zvládnutí situace dvou na nikoho a řada pochval, jak od spolužáků, tak i od samotných tělocvikářů, pana učitele Šnévajse a paní učitelky Štindlové. Tímto bych jim chtěl zároveň poděkovat, neboť oni a mí spolužáci, zejména Kuba Smítal, náš současný hráč a můj kamarád, byli jedním z těch hnacích motorů, které mě k florbalu dostali."

* Jak vzpomínáš na první tréninky, máš z nich nějaký silný moment?

"První tréninky pro mě byly takové, že jsem ještě nevěděl, co od toho čekat a zda se vůbec uchytím, jak v kolektivu, tak i v samotné hře. Přece jenom je to oficiální klub a už to má nějakou úroveň, ne jako v hodinách tělocviku nebo "pinkání" si na zahradě. A že bych měl nějaký konkrétní moment, to se říct úplně asi nedá. Možná tak samotné seznamování s ostatními hráči."

* Co první zápas? Pomáhali ti spoluhráči během něj a po něm?

"Abych byl upřímný, první zápas si vůbec nevybavuji. Stejně jako většinu mých zápasů, obzvláště v týmu mužů C. Ale věřím, že mi kluci pomáhali, co to jen šlo. Koneckonců, myslím si, že v každém zápase děláme všichni všechno pro to, abychom dosáhli toho nejlepšího výsledku, byť se to někdy moc nedaří."

* Dlouho jsi čekal na výhru, týmu se moc nedařilo. Jak sis to pak užil?

"Tak že bych si to užil formou nějaké oslavy nebo bouchnutím šampaňského se říct zrovna nedá, ale radost samozřejmě byla. Také tuším, že to tehdy v mužích C byla jediná výhra za celou sezónu 2023/2024. To kdybych věděl dřív, tak bych to oslavil teda rázněji."

* V čem si myslíš, že je tvoje síla v bráně, co bys naopak rád zlepšil?

"Já osobně bych řekl, že mám ve většině případech dobré postavení nohou. Také už se mnohdy stalo, že byla nějaká rychlá akce nebo mi někdo stínil, a zkrátka jakýsi můj reflex či pohyb "naslepo" zabránil gólu. Naopak bych chtěl míček více chytat do rukou, a ne ho tolik vyrážet, jak tomu doposud je. Rovněž bych chtěl zapracovat na chytání střel nad ramena/vedle hlavy a taky těsně pod ruce/nad nohy. Ty jsou podle mě jedny z nejhorších a téměř nechytatelné."

* Jak sis sedl s jinými brankáři?

"Myslím si, že se všemi brankáři si tak nějak rozumíme a vycházíme spolu v dobrém. Nejbližšími mi ale jsou Luky Prudký a Tom Cetkovský."

* V týmu patříš k nejmladším, projevuje se to nějak?

"Možná tím, že si někteří ke mně dovolují více než k ostatním, a zkrátka mě trochu provokují a zkouší, co vydržím. Ale to je i kvůli mé povaze, pozici, kterou hraji, a hlavně z kamarádství, takže to neřeším a beru to s humorem."

* Co rituály před zápasem, máš?

"Tak před samotným zápasem úplně ne, spíše upřednostňuji kvalitní rozcvičku, protažení a nějaké to rozchytání. Asi bych sem ještě zařadil kvalitní spánek na den zápasu a precizní nachystání věcí. Ovšem to by měl být pro každého gólmana základ, byť to tedy rituál příliš není."

* Jak zvládáš stres, býváš nervózní?

"V ojedinělých momentech při prvních minutách zápasu, ale v drtivé většině případů ne."

* Jak ještě trávíš volný čas?

"Upřímně řečeno, moc volného času nemám, zejména kvůli onomu gymnáziu, které v současné době studuji. Když už se ale naskytne příležitost, tak si zahraji nějakou tu počítačovou hru, setkám se s přáteli nebo se jdu projet na kole."

* Chytáš dva roky, pokukuješ i po áčku?

"Abych řekl pravdu, jsem nesmírně rád za to, že jsem se po pouhém prvním roku v C týmu mužů dostal do B týmu. Každopádně A tým mě zatím nijak neláká a raději se budu snažit co nejvíce pomoct "béčku"."

* Co bys rád změnil na Playmakerech, co se ti naopak líbí?

"Zmíním rovnou konkrétní věc, a tou jsou tréninky mužů C. Nepřijde mi adekvátní, že si většina hráčů ani neudělá rozcvičku (byť je to jejich věc), gólmani se rozchytají během 5ti minut a jde se zbylý čas tréninku hrát. Naopak tréninky pod vedením Dana Miczka, Honzu "Smekyho" nebo Zbyňu Mráčka bych chtěl velice pochválit. Líbí se mi, jak jsou rozvrženy, a že cvičení i hra jsou na stejné úrovni, první půlka tréninku je věnována cvičením a druhá polovina hře. Také bych určitě chtěl říct, že si velmi vážím práce Michala Sobeckého, který je sekretářem klubu a i trenérem, a hodně toho už pro klub udělal."

* Co bys klubu popřál do dalších let?

"Tak snad hlavně zdraví všem jeho členům, aby se posouval dál, stoupal v příčkách, byl více viditelný, měl před sebou ještě dlouhou budoucnost, a nějaké ty nové hráče a hráčky."