Jakub Oulehla: Jako neflorbalista můžu přinést nové nápady
Před sezónou se mezi jmény trenérů objevilo nové. Jakub Oulehla se k florbalu dostal teprve nedávno. Aktivně florbal nehrál, florbalovou hůl měl v rukou pouze párkrát na tréninku. Třicetiletý sportovec ale ukazuje, že nic z toho nemusí být nutně na překážku. Aktuálně se věnuje spolu s Michalem Sobeckým týmu elévů a nyní má za sebou účast na dvou turnajích, kde koučoval jedno z hřišť Playmakerů. "Jako neflorbalista můžu přinést nové nápady, nová cvičení a pohled na sport," říká Jakub Oulehla. V rozhovoru Kuba prozradil svůj pohled na trénování dětí, své dosavadní poznatky a taky to, kam by rád tým nasměroval. Pro větší délku jsme rozhovor rozdělili na dvě části.
* Na úvod prozraď jak ses k florbalu dostal?
"Jak jsem se k florbalu dostal... Bylo to hlavně skrze trénování dětí karate. Tam jsem si k tomu poprvé přičuchl. Bylo to v době, kdy jsi mi navrhl první kondiční trénink pro děcka. To mě chytlo hodně."
* Děti nebyly zrovna příjemně odpočaté... (úsměv)
"To je jen dobře. Zopakovalo se to možná třikrát. Nebylo to moc často. Líbilo se mi, že tam byli někteří, co do toho dali maximum. někdo ne, byla ale dobrá zpětná vazba. Sice nechtěli trénovat moc, ale úplně se tomu nevyhýbali. Měli k tomu respekt, že je to náročné, ale bylo tam taky, že si chtějí dát do těla."
* Loni, zhruba před rokem, jsi byl i na prvním turnaji jako trenér. Jak na něj nyní vzpomínáš?
"Musím zavzpomínat. Byl to pro mě takový úvod do turnajů. Seznamoval jsem se s prostředím, s dětma, jak na turnaji fungují, kdo jaký je. Myslím, že to chtělo víc času na poznání. už jsem si ale stihl všimnout, jak kdo hraje, kdo s kým třeba nemůže být..."
* A to je dost důležité u dětí...
"Hodně. Některé spolupráce fungují hodně dobře. Ale jak jsou tam dva, tři sólisti, tým pak vůbec nefunguje."
* V srpnu jsi začal vypomáhat s tréninky. Jak moc těžké bylo pro tebe vymyslet náplň tréninků?
"Ne úplně těžké vymyslet ten základní ale přizpůsobit to florbalu. Nad tím jsem přemýšlel, ještě to budu určitě ladit. potřebují dost mrštnosti ale taky sílu. Pak jsem začal ubírat kliky. Protože sice jsou dobré na zpevnění těla, ale oni potřebují více nohy a střed těla. Trochu jsem to měnil. pak jsem dal rozpažení. To se dost hodí: pořád držíš florbalku, tak je potřeba, aby fyzická únava neovlivňovala postřeh."
* Nejen u elévů sleduji místy určitou neohrabanost. Souhlasíš s tím?
"To tam taky je. A myslím si, že minimálně u poloviny děcek. Ještě mě tedy trochu překvapilo, že ne všechny děti jsou schopny udělat hluboký dřep. To je něco, co děti zvládnou jako mimina, dělají to přirozeně. A zůstává jim to do dvanácti, čtrnácti. A tady mi přišlo, že i ti mladší měli problém to udělat."
* Jak velkou část tréninků by tedy podle tebe měla tvořit fyzická příprava?
"Úplně v ideálním případě bych si je rozdělil podle toho, jak kdo na tom je, a co je ve hře brzdí. A vím, že tam jsou někteří, které brzdí fyzická připravenost, obratnost, jsou pomalí. Ti by měli mít minimálně polovinu. Pak jsou tam takoví, co jsou přirozeně obratní. Tam bych to bral jako doplněk, dvacet procent. Je vidět, že se hýbou i mimo tréninky."
* V klubu mohou děti chodit na tři tréninky, dále mají tělocvik. To ale úplně nestačí...?
"Chce to každý den. Určitě ne nějaké těžké posilování. Ale nevím, třeba dvacet dřepů, jen chodit třeba."
* Nebo prostě jít ven.
"Ano, klidně jen jít ven. Omezit sezení, ležení. Anebo když už ve škole musím sedět, tak se třeba proskákat. Udělat si ten hluboký dřep. Když si dávám hluboký dřep pravidelně nebo cvičení s prvky z dřepu, tak pozoruji, že jsem mnohem mrštnější."
* Před týdnem jsi zažil první turnaj v této sezóně. A taky první výhru elévů v roli jejich trenéra. Jaké to pro tebe bylo?
"Byla to nádhera je sledovat, jak si výhru užívají. A jak jim roste sebevědomí. Viděl jsem i první góly u některých dětí. Bylo vidět, že si nevěří a pak najednou zjistily, že to jde."
* Jak zpětně turnaj hodnotíš?
"Začnu negativy. Co mě občas mrzelo, to bylo sólování. Aspoň u některých dětí šlo o to dát gól a ne o to, aby dal gól tým. Nechaly si tak utéct krásné šance. Radši vystřelily na bránu než aby nahrály na někoho, kdo byl úplně volný. A pak by to bylo úplně stoprocentní. Naopak se mi líbila dravost. Ale to přišlo až v průběhu turnaje, ne od začátku. Asi se trochu hráči a hráčky uvolnili a pak to šlo lépe. Ukázalo se taky, že jeden nebo dva hráči dokáží tým strhnout tím, že hrají srdcem."