Dan Miczek: Pohřbily nás první dva turnaje

Sezóna Áčka připomínala občas horskou dráhu. Jednou byl tým nahoře, podruhé dole. A v obou případech se jednalo o hluboké dno i vysoký vrchol. Své o tom ví kouč týmu Dan Miczek. Jeho svěřenci začali sezónu obstojně, aby Vánoce prožili na posledním místě tabulky. Z něj se následně úspěšně vyhrabali a sahali nakonec i po týmovém úspěchu. Tým ale i díky dvěma prohrám v samém závěru sezóny skončil až sedmý. Jaké je tedy hodnocení sezóny Áčka a co o průběhu sezóny rozhodlo? O tom už více pohovořil trenér týmu Dan Miczek.

* Jak bys na úvod zhodnotil sezónu?

"Celkově bych řekl, že byla sezóna neúspěšná. vytyčili jsme si za cíl bednu. A pohřbily nás první dva turnaje, mimo jiné kapitán, dále Venca, Mara konec po třetím turnaji. To zamávalo celou lajnou. Na konci sezóny nemohl hrát ani Peky. Dost nám ale pomohli hráči Béčka, to musím upřímně přiznat, i Céčka. Tu sezónu odbojovali. Měli jsme pár dobrých turnajů, ale nedokázali jsme tak, jako loni hrát: kdy jsme čtyři turnaje pomalu všechno vyhráli. Tentokrát to byly dva zápasy výhra, dva prohra, a pak zase. Stejně jsme před posledním turnajem měli šanci na čtvrté místo. S Droždínem, nakonec druhým celkem tabulky, jsme až do konce vedli vyrovnanou bitvu ale prohráli jsme. Mohelnici hodnotit moc nechci. Sezóna je tedy zakončená v půlce tabulky ale určitě jsme měli na víc. Bohužel, myslím si, že nedostatek hráčů a tréninková morálka rozhodly o našem umístění."

* Jsou nějaké herní činnosti, ve kterých se třeba tým zlepšil? A v kterých se naopak trápil?

"O něco lepší byly přesilovky. Na ty jsme se na trénincích hodně zaměřovali: A bylo super, že na trénincích hráli přesilovky přesně ti lidé, co ji pak hráli v zápasech. To jsme se i domluvili tři turnaje před koncem, že kdo chodí na tréninky, bude hrát přesilovky. To bylo vidět. Hodně pomohl Ondra jako nová posila, co přišla v průběhu sezóny. Pokud jde o brankáře, tak to byl takový standard. Nejlepší byl asi Míra Klimeš a Mira Vatter s Cecou... jo, standardní výkony. Nikdo vyloženě nevyčníval. Za mě sezóna po průběhu, kdy jsme byli i na spodku, ještě uspokojivá. Ale ty okolnosti nevěštily dobrý výsledek. A nemůžu zapomenout na Konyho: počítali jsme s ním jako s posilou a vinou zranění neodehrál ani minutu."

* Co tě na ročníku překvapilo?

"Překvapilo mě, že liga byla brutálně vyrovnaná. Tam nebyl žádný tým, u kterého bychom si řekli "jo, dáme jim deset". Jako třeba Droždín loni. Ten nabral lidi, měl tři lajny, posílili a ti starší někteří i seděli. Tam se ale dalo vyhrát i prohrát s každým. Mrzí mě ale třeba, že Hranice skončily poslední a my jsme s nimi prohráli oba zápasy. V hranicích si na nás vzali Áčko, a tam jsme chvíli před koncem vedli. Na druhou stranu jsme dvakrát porazili FBS Olomouc i Šumperk. Byly tam tedy světlé momenty, ale pak přišel útlum, což byla škoda. Ale zlepšení tam bylo v útoku, tam se mi ty činnosti líbily. Ale v obraně jsme někdy dost hořeli. Na čem musíme víc zapracovat je zodpovědnost a rozehra. Odevzdáváme třeba balonek úplně zbytečně..."

* I přesto všechno, co už zaznělo, věříš, že měl tým na lepší umístění?

"Měl, pořád měl. Tam byly zápasy, které jsme měli překlopit na naši stranu, třeba s Droždínem. My jsme tam měli několik zápasů, ve kterých jsme po druhé třetině vedli a prohráli si je. Částečně proto, že jsme neměli fyzičku, dále pak hlavu dobře nastavenou a museli jsme pak dotahovat. Bylo pak už vidět v závěru, že si hráči už na dotažení soupeře nevěří. Naopak v Šumperku prohráváš o tři góly po druhé třetině, ale zvládli jsme to, dali šest branek a vyhráli. Fakt to bylo jako na houpačce. Jednou hlava dobrá a jednou špatná. Třeba to, že jsme loni zápas otočili a vyhráli o gól, to jsme letos neměli. A tam těch šest bodů právě bylo na to třetí místo."

* Jaké sis dal cíle do další sezóny?

"Hlavně stabilizovat kádr, mít tam dost hráčů, kteří spolu budou pravidelně hrát. Kteří na sebe budou zvyklí. Neříkám to, jak jsme to měli dřív tady se Zdenou Fojtem. Ale je to úplně jiná hra, když o svém spoluhráči víš, jak hraje, kam si nabíhá, víš to dopředu. Je to velká pomoc. A zapracovat na obraně. V některých činnostech brutálně propadáme. Moderní florbal se tak nehraje a nám se vymstívá, že hrajeme někdy neříkám středoškolský florbal, ale nahoru-dolů. A v těchto soutěžích už takto hrát nemůžeš... Tam propadneš jednou dvakrát a jeden gól z toho dostaneš vždycky. Musíme hrát prostě zodpovědně. Ano, chceme hrát dopředu, ale hráč musí okamžitě vědět, kdo jde za koho, jak kdo brání a ne že někdo řekne "Já neumím bránit".

* To bych zrovna u mužů nečekal...

"Nebo máme hráče, co udělají faul v obranné třetině. V pořádku, zastaví hru. Ale oni jdou z rohu zády ke křížku a nedívá se, co je za ním. To jsou elementární chyby, u kterých nevím, zda hráče odnaučím. Tam musíš pořád s hráči komunikovat, upozorňovat je na to. A z takových situací třeba dostaneme rozhodující gól. A to tě hodně mrzí, protože je to taktická chyba. To není o tom, že bychom v zápase byli horší. Ale uděláme dvě elementární chyby a prohraješ si tím zápas...?"

* Na závěr by mě zajímalo: jak hodnotíš comeback Míry Sedláčka do "A" týmu?

"Myslím si, že nám hodně pomohl. Je ve skvělé formě, na to kolik mu je let. Fyzicky, mentálně, dokáže tým vyburcovat. I tím, že je nějaká persona a na ten zápas jede, tak tým i uklidní. Pořád takové hráče potřebujeme. U těch mladých není žádný úplně přirozený lídr. Zahrál každopádně super, neměl nějaké výkyvy a podal standardní výkon. Dokonce v Šumperku dal rozhodující góly. Nám pomohl fakt dost. I tímto bych mu rád poděkoval."